BABY DENÍK
15.04.2006
14.04.2006
Postupně si
během dne přijeli noví majitelé pro
Baddyho, Bacardiho, Bendgiho, Biancu a Bleckii.
12.04.2006
K novým majitelům odjela Black Lady.
11.04.2006
Štěňata jsou stará osm neděl. Je optimální čas odstavu.Večer si přijeli noví majitelé pro Barryho a Babettu. Štěňata jsou nyní ve věku, kdy již potřebují individuální péči, kterou my jim již poskytnout nemůžeme. Dnes jsme již po čtvrté odčervovaly tabletami Drontal Plus.
10.04.2006
Je zajímavé pozorovat Anettu, jak si hraje se štěňaty. Tahají se spolu o míčky, pískací hračky, Anetta štěňata povaluje na záda, strká do nich packou, olizuje je a vůbec celkově opečovává. Neustále má sklony po nich uklízet, i když už nejsou delší dobu kojená. U vrhu „A“ jsem toto zas tak nepozorovala. Brenda si hrála jen s v tu dobu neslabším štěnětem - což byla Ajšinka, a ostatní držela pěkně zkrátka. Takže vidím velké rozdíly v přístupu těchto dvou maminek. Každé štěně je tak trochu individualita, má už své specifické zvyky, které lze odpozorovat. Při tom obrovském množství návštěv, které se u nás na ně byly podívat, jsou doslova umazlení a lidskou pozornost a kontakt vysloveně vyžadují. Vesměs všechna běhají za odhozenou hračkou, což je základ pro budoucí aportování.
09.04.2006
05.04.2006
04.04.2006
02.04.2006
Myslela jsem, že se už budeme moci vrátit domů. Bohužel hladina Labe má stoupat. Netroufneme si tedy se teď vracet, může být ještě hůře - nikdo neví, co bude. Hltáme nové informace, které se neustále mění. Štěňata mezitím okousala stěny místnosti našich hostitelů. Baští jako o závod a neustále se perou, honí a mají potřebu ukojit svoji zvědavost.
01.04.2006
Jsme stále
mimo domov. Dnes jsme na procházce po dlouhé době zkoušely s Anettou základní
záchranářský cvik - tzv. narážečku a velmi lehké hledání člověka.
Anetta nápadně ožila. Je vidět, jak hodně ráda pracuje a jak to potřebuje
k tomu, aby byla taková ta naše
„Anča“ – umazlená, citlivá, ale pracovitá. Neumím si ji představit,
že by jen tak ležela doma na gauči. Potřebuje být zaměstnaná, aby se
nenudila. Štěňata jsou v pohodě, neustále něco okusují nebo si mezi sebou měří síly.
31.03.2006
30.03.2006
29.03.2006
28.03.2006
Štěňatům je 6 neděl. Opravdu to letí. Když si vezmu zpětně, jakým vývojem prošly za těch šest týdnů, tak je toho docela dost. Každým dnem bylo znát nějaký hmatatelný pokrok. Sedět ale například nyní chvilku u počítače v jednom kuse není tak zcela jednoduché. Tisíckrát vstávám utírat loužičky, hovínka, krmím a znovu uklízím... Štěňata jsou teď velmi aktivní, neustále se mezi sebou perou a když se neperou, tak zaručeně něco koušou.. Jinak jsme dnes již potřetí odčervovali -tentokrát tabletami Drontal Plus flavour.
26.03.2006
Ve snaze prohlédnout více odborné literatury jsem otevřela i Dášenku od Karla Čapka. Na kresbě, kde je Dášenka obklopena mnoha loužičkami, jsem uviděla jistou podobnost s námi. Jenom je zde malý leč ne nepatrný rozdíl – „Dášenek“ máme 9 a loužiček 9x více. Ale jinak je to velmi výstižné. Kdo má ruce, nohy, uklízí loužičky a hovínka po našich „dětech“. Ty nelení a vesele pobíhají po celém bytě. Mají radost ze života.. Okusují vše, na co narazí a neustále si hrají mezi sebou, ale i s Anettou..Časté jsou rvačky, kdy si navzájem rádi vyměňují role, prostě jednou je nahoře jeden a podruhé ten druhý.. Je to hra - příprava na život. K dispozici mají plno hraček, to jim ale přesto nebrání v tom, aby nevyhledávaly nové objekty zájmu. Občas je už musíme i trochu vychovávat a to důrazně slůvkem „fuj“ a vytaháním za kůží za krkem. Velmi oblíbené je naše zvolání: „DĚTI PAPAT !!“ Vyvolá zaručeně bleskovou akci, je jedno jestli některé štěně právě spí. Ze všech stran se sbíhají labradoři, a to velmi rychle. Připomínají mi mravence a jejich hemžení anebo taky film 100+1 dalmatinů. Jsou prostě všude -žlutí, černí, hnědí.. Když tedy pominu to, že špetka domácího vybavení již padla za vlast, že jsme chronicky nevyspalí, neustále uklízíme nové a nové „čůránky a kakánky“, všude máme chlupy, lednici máme narvanou jen potravinami pro psy, tak když pominu těchto „pár maličkostí“, tak máme fakt úžasná a řekla bych nejkrásnější a neobyčejně chytrá štěňata (((-: A to jsme naprosto objektivní ((-: Je to prostě taky trochu srdeční záležitost. Pohybují se po bytě s grácií malých tygrů - samostatně a nebojácně. Jsou pěkní tlustoprdíci, přitom ale i nečekaně rychlí. Mají krásné hlavičky s bystrýma očima jako korálky. Velmi časté jsou situace, kdy leží a jen tak nás zvědavě pozorují - asi studují živočišný druh „dvounozí“. Roli malého raráška získala Babetta - neboli B.B.. Mám někdy pocit, že snad ani nespí, aby jí něco neuniklo. Musí být všude, během vteřiny se objeví v opačném koutě bytu, když ji zaostříme, tak už nám kouše bačkory.. Mladá babička Brenda občas přijde a když je dobře naladěná, tak si se štěňaty hraje. Když ne, tak je trochu cvičí v přilepení se na zem a vyjádření podřízenosti. Pro jejich další život je i toto ale důležité, i když to nevypadá moc dobře. Anetta má plná vemínka mléka, přesto kojí už jen sporadicky. Štěňata mají totiž velmi ostré zoubky a těmi ji citelně zraňují. Devět štěňat je pro fenu enormní záběr. Už se těším, až bude po porodu zas v pořádku ve skvělé kondici s rozchechtaným úsměvem a vrtícím ocasem.
21.03.2006
Štěňatům je dnes 5 neděl!!! Charakterizovala bych toto období jako období her a poznávání. Probíhá vtištění na celý život, ale to jsem již psala. Je zajímavé pozorovat vzájemné vznikající vztahy mezi štěňaty a vůbec jejich individuální projevy .Black Lady je pořád ve dvojici s Babettou, Babetta si často ve hře hraje na vrčícího tygra, Barry s oblibou chodí pít sám ob dva pokoje k misce, ačkoliv má k dispozici v blízkosti jinou, Baddík s Biankou vypadají jako plyšoví, jak jsou jemní, Bleckinka je výrazná osobnost, Bandita s Bacardim jsou do mě asi zamilovaní ((-:, Bendgi mi vždycky skoro skočí do náruče, jak touží po pohlazení. Všichni se dožadují mé pozornosti, reagují na intonaci hlasu, mají rádi drbání na zádíčkách i na bříšku. Bříška mají krásná, „miminkovsky“ holá a vůbec hezký voní štěněčí vůní. Jsou to malí pohodáři. Dnes jsem chtěla vyzkoušet, jak zareagují na vařené kuřecí maso, když ho budou muset sami najít, ale moc jsem neuspěla, více je zajímala Anetta, která byla nablízku. Když jsem jim tedy dala zbaštit kousek masa, tak bylo vidět, jaký mají zmatek. Začali pištět, znervózněli a dokola hledali na zemi, kde ta bašta asi je. Já jsem ale maso držela ve výšce v mističce, tak, aby si ho nevšimly. Je zde vidět, že jejich čichová paměť je zatím orientována stále spíše na mléčné esence. Je to logické. Ke mně se chovají jako k „velkému zvířeti“ , které jim nosí potravu, takže ji ode mě požaduji. Když je vezmu do náruče, tak se snaží dostat k mým rtům. V tomto období některé feny právě na tento podnět reagují vyzvracením natrávené potravy. Toto pro nás trochu neestetické krmení má své opodstatnění a štěňatům poskytuje vhodnou stravitelnou výživu. Anetta nic takového zatím nedělá. Jinak přikrmujeme několikrát denně, a to již dost různorodě: dětskou kaši s piškoty a tvarohy, rýži s kuřetem, zalévací těstoviny s konzervou Grand, syrovou přemraženou svalovinou. Do žrádla jim strouhám občas mrkev. Alespoň jedenkrát denně dostávají namáčené granule Purina Pro Plan. Suché granule této značky mají neustále k dispozici, poměrně často na ně chodí. V noci je nechávám spát u mé postele, je vidět, že lidská přítomnost se pro ně stává potřebou.
19.03.2006
Vytřela jsem celý byt, umyla mističky, vyvařila ručníky, dala vařit kuře a ryži a konečně jsem si mohla sednout k psaní deníku. Je to „makačka“ , trochu mi to připomíná vyprávění z knihy Vejce a já. Tento náš příběh bych nazvala „Štěňata, štěňata a ještě jednou štěňata..“ (-:
Přesto, že je to opravdu velká dřina uchovávat byt s tolika psíky v čistotě tak, aby se z něj nestal psí brloh, a přesto, že nemám vůbec čas na sebe, absolutně nic nestíhám, tak přesto si odchov štěňat užívám a mám z něj radost. Posiluje mě vědomí, že do jejich vývoje dávám vše, co o etologii psů vím. Je to určitý druh posedlosti, normálnímu člověku jistě nepochopitelný. Neustálý kontakt s lidmi, hry, mazlení je na štěňatech už nyní velmi znát, jsou zvědavá, hravá a důvěřivá. Sami vyžadují lidský kontakt. Při zavolání rychle reagují a přibíhají s vrtícím ocáskem jako velcí psíci. Je to dost srandovní, protože zatím jsou poměrně malí. Když jsem v práci a když zde není jejich krásná chůva Gábina, která za nimi každý den dochází, tak jsou zavřeni v speciálně uzpůsobeném pokoji, který bude muset po jejich odstavu zřejmě projít rekonstrukcí. Když jsme ale doma, tak mohou do celého bytu. Jsou zvědaví a zvídavost je jistá známka potřeby učit se. Zakázaná komnata je ale pro ně kuchyně. Tady totiž kraluje Brenda a již zdálky na ně zle vrčí. Občas přiběhne do obýváku, protože jí chybí naše společnost, tady na ně vrčí také, ale současně před nimi utíká. Vypadá to, že se těch malých vysoce aktivních zvídavých příšer bojí. Respektuje jejich nynější území. Asi neví, jak se k nim má chovat, tak si zachovává odstup. Myslím, že by jim ale neublížila. V noci mi celá banda spí u postele, rostou z nich totiž psi lidští. Mezi s sebou navzájem provádějí různé bitky, již si běžně hrají s míčky, tkaničkami, latexovými hračkami, uzli. Jsou nadšení, když vymyslím nějakou aktivitu, velmi dobře reagují na lidský hlas. Anetta je vychovává a oni již nyní vědí, že ne všechno mohou. Nemohou třeba lézt Anettě do misky, když žere, nebo hrát si s ní, když ona nechce, pít mléko, když není ten správný čas. Dnes jsme byly poprvé s Aničkou na delší procházce. Po porodu rozhodně nemá svoji vyhlášenou kondici, ale to se brzy spraví, až odstavíme štěňata. Tak trochu mě někdy mrzí, jaký bývá velký rozdíl mezi tzv. pracovními a výstavními labradory. Neumím si dost dobře představit, že by labrador v tzv. výstavní kondici, po kterém se požaduje jen párkrát oběhnout výstavní kruh, byl schopen podat vytrvalý pracovní výkon. Moje možná trochu naivní představa by byla, že by byl labrador nejen krásný na výstavu, ale i současně pracovní – tak jak byl k tomu původně určený. Pořád je veden jako lovecké plemeno a jeho úžasnou pracovitou povahu by mu mohli mnozí závidět.
14.03.2006
Opět slavíme narozeniny – 4 týdny! Slavení ale moc nestíháme. Teď, když píšu tento deník, tak všichni sladce spí – štěňata, Anča, Brenda, Eliška… A já, kdyby to šlo, tak bych usnula na místě také, jak jsem unavená. Ti malí veselí psíci nás všechny postupně odrovnávají. Stále přikrmujeme krupicovou kaší s tvarohem. Štěňata se už na kaši hladově nevrhají a nevyžadují ji tak často jako na počátku. Po krmení se už také nemusí tolik umývat pod tekoucí vodou jako ještě před pár dny. K dispozici mají neustále suché granulky Purinu Pro Plan Puppy Chicken & Rice a čistou vodu. Na granulky chodí docela často. Už přišly na to, jak na ně. Dnes jsem jim uvařila rýži s konzervou Grand extra pro štěňata. Hodně to vonělo Anettě, která se na tuto krmi nadšeně vrhla. Neposlušná štěňata se ji snažila ujídat z misky, tak jim dala důrazně najevo, že toto si správně vychovaní pejsci nemůžou dovolovat. Prostě je již připravuje do života a začíná je vychovávat. Tyto výchovné lekce jsou důležité. Štěňata si všímají čím dál víc sebe navzájem, vyvíjí se sociální chování, často si hrají. Hrají si s hračkami, mezi s sebou, s námi. Pokud jsme doma, umožňujeme jim pohyb po celém bytě, takže odvážně vyrážejí na průzkumné akce a poznávají „svět“ našeho bytu. Někdy to tu vypadá jako v džungli, z různých děr, rohů, úkrytů se vynořují hrající si štěňata. My je neustále počítáme: jedna, dvě, tři… Dnes znovu odčervujeme pastou Banminth-Paste. Anetta začíná být více ve své kůži, důrazně dává najevo, že je tady a máme si jí všímat. Štěňatům bere hračky a odnáší si je do soukromí – jsou přeci všechny její (-:. Brenda před štěňaty prchá, respektuje jejich pomyslné území, rozhodně ji nenadchly. Jediné, co je na nich pozitivního v jejích očích, je asi to, že může za ně dožírat krupicovou kaši a jiné věci, což s oblibou činí.
10.03.2006
Štěňata začínají podnikat odvážné výpravy do okolí. Zkoumají okolní svět. Toto období je tzv. období vtištění. Zřejmě se zde štěňatům, která se rodí s minimální zkušeností, „vtiskuje“ prostředí, ve kterém budou dále žít. To, co se v této fázi zanedbá, již nelze nikdy zcela úplně napravit. Nyní se vytváří jejich vztah k lidem. Vtištění probíhá zřejmě z velké části na základě čichu a čichové paměti, proto je také důležité, aby neznala jen jednoho člověka a nevtiskla si jen jeho pach. Neustálé lidské dotyky vytvářejí základ pro budoucí potřebu blízkého kontaktu s lidmi. Doma máme často zapnutou televizi s různými zvuky, také začneme postupně úmyslně vytvářet nárazové zvuky, bouchání atd. Pro štěňata se toto totiž stane normálním jevem a díky tomu by měla být štěňata dobře připravena na zvuky, jako je střelba nebo třeba silvestrovské petardy. Anettě jsem začala přidávat Pangamin, aby se ji zlepšila srst a celková kondice. Docela dost přibrala, už určitě není hubená. Štěňata pravidelně kojí, ale asi nemá tolik mléka, protože štěňata vyžadují časté dokrmování. Všimly jsem si, že Bandita má vzadu na polštářku tlapky malou bílou skvrnku. Je velmi pravděpodobné, že tato skvrnka je znakem po jednom z nejvýznamnějších labradorů z počátku čistokrevného chovu - černém psovi jménem Banchory Bolo narozeném v roce 1915 v Anglii. Bolo jako první labrador získal titul mistra jak na výstavách, tak na polních závodech. Měl vzadu na polštářcích tlapek bílé skvrnky. I nyní se ještě občas rodí štěňata s touto charakteristikou. O nich se potom říká, že mají tzv. „bolovy tlapky“, a že jejich rodokmen sahá až k tomuto labradorskému retrívrovi. Když jsem si kdysi četla tyto informace o psu Banchory Bolo v knize Labradorský retrívr od Ether Verhoef-Verhallenové, říkala jsem si, že bych takového psa chtěla někdy vidět – xxxxx.tého potomka se znaky slavného Bola. Takže ho máme doma a náš Bandita má s velkou pravděpodobností „bolovu tlapku“ ((-:
09.03.2006
Přikrmujeme 5x denně, štěňata už baští poměrně kultivovaně. Jsou neustále při chuti, asi dobře vařím (-:. Zatím dostávají dětskou instantní kaši, tvaroh, rozmáčené dětské piškoty a trochu cukru. Ze všech smyslů je pro ně zatím nejdůležitější čich. Začínají si hodně všímat sebe navzájem. Naše přítomnost, neustálé braní do rukou, hlazení atd. jim dělá evidentně dobře. Také již ode dneška umí vrtět radostně ocáskem.
08.03.2006
Štěňatům začínají růst zoubky, jdou již hezky nahmatat. Rostou opravdu velmi rychle.
¨
07.03.2006
Štěňata mají narozeniny – tři neděle. Už to jsou docela „velcí“ psíci, umí štěkat, vrčet, kňourat, vidí, slyší, učí se baštit z misky, mají schopnost termoregulace, sami kakají, čůrají. Okolní svět zkoumají především čichem. Když je přenesu do neznámého prostředí, tak zoufale kvičí. Porodní bedna je přeci jen „domov“ a jistota. Tedy jinak kvičí také při všem, co je pro ně neznámé. Už teď je velmi dobře vidět individuální rozdíly. Dnes jsem jim „uvařila“ kaši – kravské mléko – poprvé místo psího, dětskou rýžovou kaši, tučný tvaroh, glukosu. Až mě překvapilo, jak rychle to vylízali. Pro začátek to ale raději nebudu přehánět. Doma se od kaše lepí podlaha, boty, prostě všechno. Odchov štěňat doma je velmi náročný, na druhou stranu jsou štěňata takto odchovaná v určité výhodě – díky úzkému soužití s lidmi ve fázi vtištění a socializace se vytváří pozitivně vztah k lidem. Tyto vývojové fáze již později nelze ničím nahradit. Anetta ráno odmítla sežrat tablety vápníku, že by ho již měla dostatek? Kéž by. Dnes byla naprosto v pohodě, starostlivě se stará o štěňata. V bedně je čisťounko, i když štěňata vyměšují opravdu často a hodně.
06.03.2006
Dnes jsem štěňatům připravila psí mléko do misky. Strčila jsem jim do mléka čumáček. Byl to pro ně veliký objev, vypadali jak eskymáci – všichni byli celí bílí. Pak se navzájem neustále olizovali, až z toho vypětí usnuli úplně vyčerpaní. Anetta je čistila také. Byla to hromadná očistná akce. Již jsem pozorovala náznaky hry – drobné okusování, tahání za uši. Při spánku již spí na všechny labradoří způsoby, tj. na zádech, na boku, opřeni o rám bedny. Anetta vypadá o hodně lépe a chodí je často kojit, také u nich vydrží poměrně dlouho, tím pádem dostatečně nakojí všechny.
05.03.2006
Od rána pomáhám Anettě s krmením, tak, aby se dostalo na všechna štěňata. Štěňata mě už poznávají, jsem pro ně zdroj potravy. Když mě vidí, automaticky se dožadují krmení. Neustálý lidský kontakt je na nich velmi znát. Anetta vypadá stabilizovaná, ráno již šla štěňata sama nakrmit, pak i několikrát během dne. Je ale vidět, že je dost unavená a není tak zcela v pořádku. Už bych byla ráda, aby tyto všechny komplikace skončily. Tělo je ale jeden velký organismus a jakmile je porušena jeho rovnováha v nějakém bodě, má to následky na ostatním „soustrojí“, které pak samozřejmě ve svém celku nefunguje. Po tom všem vypětí si už teď uvědomuji, že se s těmito štěňaty v době odstavu budu těžko loučit, je v nich také kus mé osoby, neprospaných nocí, obav, snahy udělat vše co nejlépe tak, abych odchovala co nejkvalitnější zvířata. Je toho hodně, co se stalo za těchto pár dní.. Myslím ale, že pokud budou mít štěňata ten správný domov, kde budou žít veselý psí život, nebudu jistě ničeho litovat. Doufám, že i novým majitelům tito pejsci splní jejich očekávání.
04.03.2006
Ráno jsem zavolala do Litoměřic na Veterinární kliniku LIVE. Do této kliniky většinou jedu, když už nevím kudy kam a nebo jde o něco zásadního. Je zde poskytována velmi kvalitní peče a navíc díky množství všech možných diagnostických přístrojů, jsou prováděna různá vyšetření s výsledkem na počkání, což je velmi důležité. Zabalila jsem Betty do froté ručníku, vzala Anettu a vyrazila. Její vyšetření krve ukázalo, že ledviny, játra jsou naprosto v normě, P je mírně pod limitem, Ca je ale opravdu hodně nízký. Normální hodnota v tomto stádiu kojení by měla být zhruba 2mmol, Anetta má ale 0,7mmol! Z toho vyplývá nutnost neustále dopovat vápník, raději vícekrát za den. V případě křečových stavů okamžitě volat veterináře. Koupila jsem přípravek Biocal. Z hodnoty výše leukocytů dále vyplývalo, že zánět vemene je teprve ve svém počátku, což je dobrá zpráva. Veterinář doporučil raději přesto podat antibiotika, protože se jinak mastitida může naplno vyvinout a může mít bouřlivý průběh. Na místě Anetta dostala injekčně antibiotikum a perorálně na domu tablety Forcid Solutab, které bude brát 2x denně od následujícího dne po dobu šesti dnů. Tato antibiotika jsou vybrána s ohledem na štěňata, neměla by být pro ně škodlivá. Bettynka bohužel musela být humánně uspána. I když byla teprve několik dní stará, bylo to už velmi nepříjemné, nicméně i kdybychom se snažili ji zachránit v inkubátoru, kde by dostávala každé 2hodiny sondou výživu, výsledek by byl s největší pravděpodobností takový, že bychom ji sice možná uchovali při životě, ale jeho kvalita by zřejmě nebyla dobrá. Někdy není nejlepší varianta zachraňovat život zvířete za každou cenu. Pitva ukázala, že měla o 1/3 zvětšená játra, ostatní orgány byly v pořádku. Takže teď už máme štěňátek jen devět. Bolí mě to, ale naštěstí nemám vůbec čas na to myslet. Když jsem se vrátila z kliniky, tj. zhruba po třech hodinách, byla štěňata totálně mokrá od počůrané podlahy. Hned jsem je osušila a přiložila Anettě ke strukům, nejdříve jednu partu, pak druhou. Štěňata již zcela slyší a vidí, je to znát z jejich reakcí. Poměrně dobře běhají. Dokonce už lze pozorovat vzájemné ožužlávání. Krmení vyžadují zhruba po 3 hodinách. Váhově přibývají, tak snad mají vše, co je potřeba. Krmím nyní mlékem Royal-Canin.
03.03.2006
Eliška odjela na jarní prázdniny a vzala s sebou Brendu, aby toho na mě nebylo moc. Jen co odjela, tak mi začal malý horor. Nejprve jsem při krmení štěňat zjistila, že Bettynka už vůbec nemá zájem o mléko. Byla apatická. Vyhledávala jen teplo sourozenců a velmi zrychleně dýchala. Štěně v tomto věku, které nepřijímá potravu, nemá šanci přežít. Bylo velmi kruté sledovat tohoto malého tvorečka, jak postupně chátrá. Štěňata pravidelně vážíme, vždy navečer. Betty hmotnost přibývala velmi pomalu, od 1.3. se ale zastavila úplně na 600g, což je zhruba o polovinu méně, než mají sourozenci. Ještě do včerejška měla snahu pít, dokonce se zdálo, že s velkou chutí. Dnes byla ale ve velmi špatném stavu. Aby toho nebylo málo, Anetta odmítala jít nakojit štěňata do porodní bedny. Poctivě je čistila, masírovala, ale nedovolila jim napít se ze struků, ačkoliv ji z nich kapalo mléko. Krmila jsem štěňata z láhve jedno po druhém, ale při tomto počtu štěňat to docela trvalo, než jsem všechny nasytila. Zkusila jsem odstříknout mléko od Anetty, dva struky měla ztvrdlé, problém byl asi v počínající mastitidě (zánětu struků). Navíc začala mít příznaky nedostatku vápníku. Během dne měla zvýšenou chuť k žrádlu, našla jsem několik míst rozškrábané stěny a vyhrabanou hlínu ve velkém květináči. Zhruba okolo druhé hodiny ráno začala být apatická se skelným pohledem, velmi zrychleně dýchala. Měla jsem opravdu veliký strach, vzhledem k této noční hodině jsem nechtěla volat veterináře na píchnutí kalciové injekce, dokud to nebude vysloveně nutné. V případě zvýšené teploty, křečového stavu by ale musel veterinář přijet okamžitě, protože tady by šlo Anettě o život. Několikrát jsem vzala celou hrst kalciových tablet Calci–Plus a dala je Anettě. Zdálo se, že jí to trochu pomohlo. Jde o to, že střevo je schopné absorbovat jen určité množství Ca a co je navíc, to se nezužitkované z těla vyloučí. Nadměrné množství Ca v této fázi po porodu není škodlivé - jen zbytečné. Přidávání Ca je nebezpečné v březosti - zhruba do jejího předposledního týdne. Nadbytek Ca v tomto období, způsobí následně v době laktace neschopnost vytáhnout si potřebné množství Ca z potravy. Jakmile byla Anetta stabilizovaná, přinesla jsem k ní jedno štěně k plnému struku. Nechala ho napít. Tak jsem postupně přidávala další a další. Nahromaděné mléko ve strucích je nebezpečné právě pro vznik mastitidy.
02.03.2006
Štěňata se pohybují již velmi rychle. Sama už vyměšují, aniž by k tomu potřebovala masáž od maminky. Ta po nich ale dosud uklízí veškeré výměšky a nečistoty. Dokrmování jsme trochu zrychlily dudlíkem s větší dírkou, takže jedno štěně krmíme místo 30 minut tak deset. Je to výrazné ulehčení práce. Velkou radost nám dělá Betty, která je sice stále výrazně menší, ale neschází jí chuť k pití, tak snad to s ní nebude tak zlé. Bacardi asi věrný svému jménu přeběhne od jednoho rohu bedny k druhému jakoby nic. Samozřejmě cestou tak třikrát spadne.. Všichni už mají otevřené oči (poslední je otevřela Betty, první Bianca). Anetta většinu dne tráví mimo porodní bednu, za štěňaty chodí pravidelně - nakojí, očistí štěňata, porodní bednu, a jde si zas odpočinout někam jinam. Dnes si poprvé Anča s Brendou venku hrály jako před porodem. Hrály si na honěnou (-:. Navíc jsem dnes koupila novou hračku - velkou hopsakouli - tak mi ji nadšeně nosily. Měly ze hry velkou radost.
27.02.2006
Dneska je štěňatům 14 dní - odčervujeme pastou Banminth-Paste. Odčervily jsme současně i Anettu a Brendu, ty dostaly pro změnu tablety Drontal-Plus. Betty pravidelně přikrmujeme, začíná pít s čím dál větší chutí. Ostatní štěňata přikrmujeme také. Občas se z bedny ozývá hrozivé vrčení (-: Oči se zcela otevřely, zatím ale štěňata zcela nevidí, ale reagují spíše na světlo. Z malých chlupatých válečků se líhnou malí psíci.
26.02.2006
Někteří jedinci už pootevřeli oči (Bianca, Bleckie, Babetta..). Bandita se zřejmě „pomamil“ a vše, co není podle jeho gusta, označuje štěkotem. Pozorovat ho při chůzi je opravdu zážitek. Nadšeně vyrazí vpřed chůzí batolete, když se mu v zápětí rozjedou nohy do stran. Je z toho dost nešťastný - stačí se podívat na ten ustaraný zkrabatělý obličejík plný touhy už přinejmenším běhat. Už to ale asi tak dlouho trvat nebude, jak to tak pozoruji. Každý začátek není holt jednoduchý - natož první životní kroky. Bandita má v sobě obrovskou chuť do života – je to takový malý dravec a požitkář. Cítím v něm pejska, který by se měl dostat do rukou někomu zkušenému. S takovým psem bude určitě radost pracovat. Štěňata začínají trochu reagovat na zvuk, zvukovody ještě nemají asi zcela průchodné, ale při zvuku je již znát slabá reakce. Anetta se o štěňata vzorně stará. Tráví s námi stále delší dobu v obývacím pokoji. Je vidět, že potřebuje trochu odpočinku. Dobře a hodně žere, hezky přibírá na váze. Štěňata pravidelně masíruje jazykem, tím je vyprazdňuje, což je velmi důležité. Když chce jít do porodní bedny, kde jsou štěňata, která jsou rozvalená po celé ploše, tak si štěkne, my, coby pomocný personál, přiklušeme a přendáme štěňata do rohu bedny, aby je nezalehla, načež slavnostně rozvážným krokem vstoupí naše Velká Matka a ulehne ke kojení. Prostě máme doma své rituály. Ona totiž Anička je všeobecně zvyklá oznamovat vše, co chce, štěkotem, když má žízeň, když chce otevřít dveře.. polidštění zde proběhlo dost výrazně.
24.02.2006
Většinu štěňat přikrmujeme, každé se chová u dudlíku trochu jinak. Takového Bacardiho je radost krmit. Nasaje se na dudlík a mlaská neuvěřitelně hlasitě - jako čuník. Black Lady se zas vrtí a ač má velkou chuť baštit, tak jí často dudlík vypadne, takže ho následně horečně hledá. Babettě chvilku trvalo, než pochopila, že ta guma je užitečnější než prst. Přišly jsme na to, že je důležité držet štěně při přikrmování určitým stylem, tj. je potřeba aby mělo volné přední packy kvůli masážním pohybům, dále je potřeba, aby bylo štěně hodně natažené a dudlík byl vyvýšen. Při této poloze se štěně většinou pevně nasaje na dudlík. Při jiném držení často vypadává z dudlíku a má sklony přisávat se k prstům atd. Je vidět, že už i v tomto věku funguje proces učení. Štěně, které už ví, jak na dudlík s mlékem, při následném přikrmování této své znalosti využije. Štěňata velmi dobře reagují na naše dotyky - je to pro ně rovněž známá a běžná věc. Starosti nám nyní dělá Bettynka. Velmi málo přibývá. U struku často usne, podobně se chová i u dudlíku. Vyžaduje zvláštní pozornost - je teď nejlehčí štěně. Při přikrmování štěňat roste i náš vztah k nim. Už to nejsou nějaká anonymní štěňata, ale Bianca, Bacardi, Lady, Barry…prostě malé psí osobnosti. V porodní bedně se pohybují až nečekaně rychle, někteří již na chvilku stojí a pokoušejí se chodit. Babettka dnes spala pohodářsky na zádech. Bandita jednoznačně štěkal, když zůstal opuštěný bez tepla sourozenců. Při kojení se Bacardi přetahoval s Banditou u struku. Byl to „boj“ tělem a hlavičkami. Ani jeden se nechtěl vzdát, takže se chvilku u struku střídali. Ten, co zrovna pil, byl ale neustále ohrožován tím druhým až do té doby, kdy jsem do toho zasáhla já.
Anetta již sem tam nechá štěňata v porodní bedně bez dozoru a jde se podívat na to, co se děje v kuchyni. Dostává nažrat třikrát denně, granule Purinu Proplan pro březí a kojící feny zchutňuji nyní kuřetem či paštikou Athena pro kočky (tyto paštiky pro kočky má ráda, používám je často jako odměny při vypracování stop), dále dostává rýži s kuřetem a denně mléčný výrobek - převládá tvaroh s glukozou. Venku jí již házím aporty a občas vymyslím nějaký ten cvik. Anetta totiž cvičí velmi ráda a výcvik je pro ni tak trochu cesta, jak dostat pochvalu či oblíbený pamlsek. Je zvyklá, že se jí neustále věnuji a vymýšlím aktivní činnost. Práce s ní je vlastně taková hra, která baví mě i ji. Pro vývoj štěňat je hra velmi důležitá, štěňata se tak nenásilnou formou učí spoustu věcí. Brenda se tváří, že se jí nějaký „blbý“ štěňata Anči vůbec netýkají a jsou pro ni něco jako vzduch. Úplně ke štěňatům nechodí. Připadá mi, že už ani není tak zvědavá, co se to tu děje. Prostě už štěňata nejsou pro ni žádná novinka, ale jen nuda a šeď, žádna zábava pro tak vysoce intelektuální labradorku. My jsme nevyspalí, v kuchyni to vypadá jak v kojeneckém ústavu. Každý den vytíráme celý byt vzhledem k tomu, že se Anetta stále čistí a také tomu, že ji potíráme řepíkem, jódem atd. Čisto vydrží vždy jen chvilku. Myslím, že by štěňata byla schopna zaměstnat jednoho člověka na 24 hod denně (-: . Je to banda, která má jedinou starost - přibývat a růst. Naše starosti a kruhy pod očima je zas tak nezajímají.
21.02.2006
Dnes je štěňatům přesně týden a přibývají na váze. Přesto postupně vybrané jedince přikrmujeme, už nám to jde docela dobře. V přestávce mezi kojením celá parta spojeně spí, přičemž Anetta lážo plážo na zádech, což přeloženo znamená, že se cítí dobře. Anetta si už občas hraje s námi s míčkem a vyžaduje oblíbené mazlení.. Brenda může přijít až do úplné blízkosti štěňat. U štěňat je vidět pevnější držení hlavičky, stále nevidí a neslyší, občas vydávají něco jako štěkot. Při hledání struku provádí krouživé pohyby, plazivý pohyb je dost energický. Když je dáme do košíku, automaticky ztichnou - teplo znamená bezpečí, jakmile se udělá jakákoliv změna a jsou bez dotyku sourozenců či matky, začnou kvičet. My doma děláme jen co je nutné, protože je vše tak trochu naruby, ale už jsme si dopřály i špetku spánku. Už se podařilo i to, že jsme spali všichni v jednom čase.
19.02.2006
Pan veterinář píchl kalciovou injekci a Anču celkově vyšetřil. V jejím případě, kdy jsou štěňata něco jako dravé pirani, je možné, že se ji nedostává vápníku. Poporodní eklampsií (prudký nedostatek vápníku) sice trpí spíše malá plemena psů, labradoři pokud vím moc ne, ale zde je potřeba, abychom byli raději bdělí. Místo Calcigelu budeme přidávat dvojitou dávku silnějšího přípravku Calci-Plus od stejného výrobce. Současně musíme oholit srst u holých míst a třikrát denně je otírat řepíkem s lžičkou octa, po té roztokem jódu a na konec namazat mastičkou Pimafucort. Tuto mastičku je ale potřeba po chvilce setřít, aby s ní nepřišla do styku štěňata. Navíc budeme ještě po dobu dvou dnů píchat znovu oxytocín a pravidelně potírat rozkousanou mléčnou žlázu heřmánkem.
Prostě všední dny se nám obrátily naruby. Ale jak říkají horolezci – kde je vůle tam je cesta... Takže hr na to…vůle je! Po kalciové injekci Anetta nápadně ožila, dostala velký hlad. Po té jsme provedli vše podle instrukcí pana doktora. Odměnou nám byla znovuobjevená „uchechtaná“ Anča se zájmem o okolní svět. Opět jsem nakoupila plno tvarohů, piškotů, glukózy a mimo jiné kojenecké lahve s velmi měkkými dudlíky. Mohu doporučit. Již jsem byla dost nešťastná z těch všech speciálních psích výrobků, jsou poměrně tvrdé a štěňata je moc nechtějí. Připravily jsem speciální psí mléko od značky FITMIN a s dokrmováním nebyl až takový problém. Štěňata byla dost nakrmená u maminky, tak zas tolik pít nechtěla, ale my už víme jak na to a určitě trochu dokrmovat budeme. Teď když toto píšu – to je večer, je Anetta plná života. Vzpomněla jsem si na pohádku O pyšné princezně, kde byla věta: „Poznávám tě – jasná princezno“. Takže poznávám tě- Ančo ((-:
18.02.2006
17.02.2006
16.02.2006
15.02.2006
Štěňata celou noc kvičí, i když jsou přisáta na struku. V zoufalství se pokouším připravit náhradní mléko. Zatím nemám doma speciální psí, použila jsem tedy recept od paní Tiché z knihy Malá škola pro chovatele psů.. Snažím se udělat co nejvhodnější otvory do dudlíku. Moc se mi to nedaří. Samozřejmě štěňata dudlík nechtějí, asi to nedělám správně. Opět celou noc nespím. Nedá se. Deset malých křiklounů neustále piští. Ráno musím opět do veterinární ordinace, tento stav není v pořádku. Normálně štěňata odpadnou a spí. Anetta produkuje mléko, ale asi málo. Mateřský pud už je zcela probuzený a ona se o štěňata velmi bojí. Pan doktor zjistil, že v děloze je minimálně ještě jedno štěně, dostala injekčně oxytocin. Od veterinární ordinace jsem ke všemu nemohla na ledu odjet. Naštěstí mi pár dobrých lidí pomohlo. Dalo to docela fušku. Dost mě to zdrželo. Přijela jsem domů, v přepravce jsem našla mrtvou velkou žlutou fenku. Zřejmě měla ucpané dýchací cesty. Už jsem z toho počtu štěňat byla nešťastná, přesto mě tato fenka mrzela.
Anetta štěňata neustále opečovává. Po nějaké době štěňata ztichla. Už jsem tomu ani nevěřila.
Jsem opravdu šťastná. Mezitím jsem již sehnala i psí mléko a super osvědčený recept na mléko od paní Evy Hájkové z chovné stanice Perla Mahagon. Anettě jsem uvařila další kuřecí vývar a kuře s rýží, aby měla kondici. Po dobu třech dnů budeme píchat oxytocin. Dostává mléčné výrobky s glukozou, přidávám ještě vápník Calcigel. Už věřím, že bude vše v pořádku, na hodinku jsem si zdřímla. Je 21hod a já začínám psát tento deník. Pokud někdy někomu tyto řádky pomohou, splní svůj účel. Psala bych tento deník stejně - pro sebe. Rozhodla jsem se, že se s Vámi podělím o své poznámky. Snad Vás to nebude nudit. Jsem smrtelně unavená, avšak velmi šťastná…
14.02.2006
Ráno
volám raději do veterinární ordinace, přeci jen zdá se mi tento
stav příliš dlouhý, navíc po takto strávené noci si nejsem jistá, zda
bude mít Anetta dost síly na porod velkého počtu štěňat. Anetta je
velmi vystresovaná. Dostala glukozové kapačky a injekčně kalcium. Byl
proveden RTG-v porodních cestách dosud nebylo žádné štěně, otevřená je
poměrně málo na 1,5 prstu. V 11hod jsme doma. Anetta vypadá
lépe, glukoza jí jistě dodala energii.
13.02.2006